Týden první: z koule dojnicí

Kojím. Přebaluji. Chovám. Kojím. Přebaluji. Chovám. Přebaluji. Spím. Jím. a to v různém pořadí i poměru. Sice už se sehnu a zavážu si boty, vidím vlastní špičky, ale stejně to nejsem já. Z koule se stala něco jako nekonečná cisterna na mléko. Mléko mi asi i leze na mozek. Poprvé v životě propadám depresi, že si nejsem jista tím, co dělám a nejraději bych synka nacpala do nějakých tabulek, abych neudělala něco špatně. Zapínám všemocný zdroj informací internet a ten mne moc neuklidňuje. Rozhodla jsem vypsat otázky, které mi nejčastěji lítají v hlavě:
Ten pupík se takhle hojit má? Nemá ho zanícený?
Nekojím moc, když kojím přes den, co hodinu?
Nespí málo? Nespí moc?
Nemá horečku?
Nečůrá a nekadí moc? Nebo málo?
Mám ty nehty ostříhat?
A není mu zima? Není mu horko?
Co ten pupínek na ruce? Není to vyrážka? Nemá ekzém?
Nedýchá moc rychle?

A kdy mám jako prát, vařit, mýt nádobí, nakoupit nějaké jídlo a ještě uklízet?

Když konečně usnul strávila jsem hodiny na googlu, prošla věrohodné i nevěrohodné zdroje informací a rozhodla se postupovat dle příručky selský rozum, strana 3:
Pupík - trocha krve, či jemný výtok ok, neměl by být "cítit", či hodně zarudlý nebo citlivý na dotek.
Chce jíst? Tak koj.
Kolik do něj nateče, o něco méně by mělo vytéci.
Spí? Buď ráda.
Vypadá spokojeně? Tak neřeš:o).

Ad poslední bod. Zaúkoluj okolí. Když spí, spi i ty!
Když nespí, navaž si ho do šátku, usne hned. Se šátkem máš dvě ruce navíc a prcka na srdci, co víc si přát?

Víte, že v nejprve dítě vidí pouze černobíle a obráceně?

Co Vás děsilo nejvíc v prvních týdnech?

Porod: Den D (respektive den P)

Soused prohlásil, ty jseš živý důkaz toho, že se dá porodit podle internetu. Můj bezproblémový porod přičítá mojí silné vůli a předem naprogramování na bezproblémový porod. Můj názor je ten, že nejvíce mi daly moje dobré geny (ženy z mého rodu neměly problémové porody, máme ve vínku širokou pánev a boky). A druhým důvodem, proč to šlo tak lehce byl skvělý přípravný kurz v porodní domě u Čápa, který vedla paní Zuzana Štromerová (odkaz zde), dobrý porodní plán (odkaz zde) a taky můj partner, který mě aktivně podpořil, dal mi napít, najíst, otřel mi čelo a v nejtěžší chvilce maximálně podpořil. V neposlední řadě za skvělý porod vděčím také personálu porodnice v Českém Krumlově, který na moji žádost minimalizoval, jak svou přítomnost, tak i veškeré zásahy během celého porodu. Do Českého Krumlova jsme dorazili za ranního korupění a zpěvu ptáků, mně zas tak do zpěvu nebylo:o), absolvovala jsem základní vyšetření a uvedli mne spolu s partnerem do porodního pokoje, kde je jak polohovatelné porodní křeslo, tak i postel, sprcha, toaleta a další pomůcky - matrace na zemi, žebřiny, míč, porodní vak...sestra nás navštívila každou hodinu, aby jen krátce poslechla tep srdce malého. Každé tři hodiny udělala ještě dvacet minut monitory.    
Porod proběhl bez jakýchkoliv komplikací, bez jakéhokoliv zásahu ze strany lékařů, můj malý synek se narodil pár minut před dvanáctou, a ve dvanáct hodin už sál z mého prsu, po porodu byl vyšetřen na mém těle, nebyl nijak vážen, měřen ani uměle zahříván. Jen přeze mne přehodili deku a tak v teple u mne zůstal ještě další dvě hodiny. Poté jsme ho oblékli a zabalili a přesunuli se i s partnerem na pokoj (tzv. nadstandard), kde jsme všichni tři v jedné posteli střídavě kojili a užívali si vlastní přítomnosti a nakonec v jedné posteli spali až do rána. Ráno jsme po dohodě s primářem a přihlédnutí k výbornému zdravotnímu stavu nás obou porodnici opustili a odjeli domů.
Některá z vyšetřeních proběhla v porodnici, odběr z patičky a vyšetření zraku a sluchu jsme absolvovali již u pediatričky.
Porod nebyl bolestivý, byl ale hodně náročný a vysilující...ale ten náš zdravý malý a neskutečně klidný prcek za to stojí!

A jaký byl ten váš porod? Co byste změnili? Co se vám v porodnici líbilo?