Kojím. Přebaluji. Chovám. Kojím. Přebaluji. Chovám. Přebaluji. Spím. Jím. a to v různém pořadí i poměru. Sice už se sehnu a zavážu si boty, vidím vlastní špičky, ale stejně to nejsem já. Z koule se stala něco jako nekonečná cisterna na mléko. Mléko mi asi i leze na mozek. Poprvé v životě propadám depresi, že si nejsem jista tím, co dělám a nejraději bych synka nacpala do nějakých tabulek, abych neudělala něco špatně. Zapínám všemocný zdroj informací internet a ten mne moc neuklidňuje. Rozhodla jsem vypsat otázky, které mi nejčastěji lítají v hlavě:
Ten pupík se takhle hojit má? Nemá ho zanícený?
Nekojím moc, když kojím přes den, co hodinu?
Nespí málo? Nespí moc?
Nemá horečku?
Nečůrá a nekadí moc? Nebo málo?
Mám ty nehty ostříhat?
A není mu zima? Není mu horko?
Co ten pupínek na ruce? Není to vyrážka? Nemá ekzém?
Nedýchá moc rychle?
A kdy mám jako prát, vařit, mýt nádobí, nakoupit nějaké jídlo a ještě uklízet?
Když konečně usnul strávila jsem hodiny na googlu, prošla věrohodné i nevěrohodné zdroje informací a rozhodla se postupovat dle příručky selský rozum, strana 3:
Pupík - trocha krve, či jemný výtok ok, neměl by být "cítit", či hodně zarudlý nebo citlivý na dotek.
Chce jíst? Tak koj.
Kolik do něj nateče, o něco méně by mělo vytéci.
Spí? Buď ráda.
Vypadá spokojeně? Tak neřeš:o).
Ad poslední bod. Zaúkoluj okolí. Když spí, spi i ty!
Když nespí, navaž si ho do šátku, usne hned. Se šátkem máš dvě ruce navíc a prcka na srdci, co víc si přát?
Víte, že v nejprve dítě vidí pouze černobíle a obráceně?
Co Vás děsilo nejvíc v prvních týdnech?
Žádné komentáře:
Okomentovat