Týden tři: Vychovává a radí celé okolí

Je červenec. Horko k zalknutí. Asfalt bublá horkem a lední medvědi v ZOO už jsou v posledním tažení, prostě přesně ty dny, kdy je horko od osmi od rána do osmi do večera. Jakmile mi malej leží na ruce, lepíme se k sobě a jemu naskakují potničky. Nejlépe mu je, když je zabalený ve stínu jen v klasické bavlněné plíně. Spokojeně si spí ve stínu pergoly. Konečně si v klidu spí, dokonce ty jeho brunátné tváře již jsou jen lehce růžové, už není zpocený a nevrlý. A pak to přijde... rady od starších a zkušených a zasloužilých matek.

Není mu zima? Utírám mu pot z čela a troufnu si oponovat ... ne, není. No, měla bys mu dát apoň body, ponožky a čepičku... Takhle ti nastydne, když tady bude ležet takhle nahatej. Jo, skoro nahatej v 35 stupních pomyslím si. S úctou ke starším polknu veškeré mé jízlivé odpovědi. Když nijak nereaguji, přijde další téma. Standardně se to bude týkat některého z těchto témat:

Spaní ve společné posteli. Zalehneš ho. (Nezbavíš se ho)

To, že ho moc chovám. (Bude rozmazlený)

On nemá dudlík?

Moc často ho kojím, dlouho ho kojím, nechávám ho usnout při kojení.

Měla bych mu dát napít taky čaje nebo vody - mateřské mléko mu nestačí v těchto vedrech.

Měla bych ho dát do kočárku.

To ještě nemůžeš ho dávat na nočník (jo, zkoušíme BKM).

Zatím s úsměvem asertivně odpovídám jak kolovrátek:

Ne, není mu zima. 

Ne, nechovám ho příliš často. 

Kojím ho, dle jeho potřeb. 

Vody přijímá dostatek při kojení. 

Ne, do kočárku ho nedám, máme šátek a je pro nás mnohem pohodlnější. 

Protistrana někdy si osvojí mojí taktiku a jsou i tací, kteří ač slyšeli moji odpověď, tak ji stále nerespektují a vedou si svou. Na ty je nejlepší volit odpovědi tvrdšího kalibru:

Ano, v té posteli ho budu mít maximálně do jeho patnáctých narozenin.

Rozmazlený děti miluji.

Ano, máte pravdu, ale já to tak chci (vyslovuji s důrazem na slovo já).

A jaké výchovné rady nejvíce rozčilují vás?