Základní plenková výbava

Po roce užívání na ně nedám na dopustit. Látkovky jsou super. Je jich tolik druhů a typů, a těch vzorů! Ideální je koupit pár plenek na začátek a ty další dokupovat postupně podle potřeby.

Miminko je malé a do půl roku si vystačíte se 30 klasickými látkovými čtverci, k nim si dokupte Anavy vícevrstvé vel. S (až budou malé, můžete je používat jako vkládačky) - 4 kousky stačí.
K plenám do košíku si přihoďte ještě snappi sponku a troje svrchňáky - měla jsem dvoje se pul zátěrem - vyhovovaly mi ty od firmy Grovia. Doporučuji bez fleecu kolem nožiček, někdy na něj dítě špatně reaguje ekzémem. Doporučuji i vyzkoušet vlňáky - ty jsou na nejmenší úplně skvělé.

Od půl roku můžete pořídit nějaké další více savé plenky. Pro mě jsou favoritem pleny od Joli Petit - tzv. motýlek. Ale za ten půl rok si jistě i vy najdete nějakého svého favorita a zjistíte, co vám vyhovuje. Já třeba střídám motýlky s nočními plenkami od Katyvbaby a ještě i používám plenkový systém Grovia.

K plenkám neodmyslitelně patří:
koš na pleny s víkem
přebalovací podložky - pratelné - dvě stačí
malá lahvička s rozprašovačem - plním si ji vodou na přebalovaní na cesty
malé bambusové látkové ubrousky
taška na pleny - má PUL zátěr jako svrchňáky, skvělá na přenášení špinavých plen

To je vše, co budete nutně potřebovat. Pokud vás zaujala bezplenkovka, koukněte na skvělé bezplenkové zboží od Ekomámy. Eva, je skvělá šestimatka, která vám ušije na míru od skvělejch houpaček, přes oblečení i plenky pro bezplenkáčky.

Kosmetická výbava pro miminko

Po půl roce hodnotím zcela realisticky, že pro miminko vám stačí mandlový olej. Nic víc nic míň. Malého koupu jednou za cca 3 dny, po krátké koupeli ho osuším a namažu mandlovým olejem. Nic jiného jsem do teď (9 měsíců) nepotřebovala. Stačilo vám k péči o dítě taky tak málo? Nebo jste si vystačily jen s vodou:o)? Bez čeho jste se během prvního roka neobešli? Co byla naopak blbost kupovat? Podělte se se mnou o názor, moc mne zajímá.

Týden 5: Můj nový šéf

Když jsem v devátém měsíci s obrovským břichem odcházela z banky, měla jsem naivní představu, jak se budu na mateřské věnovat tomu, co chci. Jak konečně už budu mít více času na domácnost, budu vyvařovat a péci jeden koláč za druhým a celá domácnost bude naleštěná a uklizená. V mezičase jsem chtěla chodit na procházky do lesa a na kafíčka do města. Prostě nalajnovaná kariéra stephordské paničky. Můj nový šéf mi ale vysvětlil, že se pro mě skoro nic nemění:

• že stejně jako do teď budu pracovat jen pro něj a to bez nároku na náhradní volno, pevnou pracovní dobu a že jsem k dispozici (sic ne na telefonu, ale pořád na zavolání) 24 hodin denně
• někdy se mi stávalo, že jsem rakouštině mého šéfa moc nerozuměla, to je teď ještě horší - stále nedokáži rozlišit jemnou nuanci ve výrazu  EEEEHHH, zda chce kadit, nebo je to jen výraz nespokojenosti s polohou a stačí ho převrátit na břicho, či na záda
• zastupuji ho před úřady, přebírám za něj poštu, kterou rovnou vyřizuji
• připravuji pro něj nejen kafe, ale rovnou celodenní mléčnou stravu
• domlouvám mu jednotlivé schůzky (například s babičkou), organizuji mu denní program 
• jsem jeho módní stylista, kosmetička, masérka i pedikérka v jednom, akorát se trochu děsím dne, kdy na mě padne role holičky
• jsem jeho osobní řidič (teda spíš nosič), zásobovač 

Doma se toho změnilo více... daleko víc si vážím sušičky na prádlo. Někdy se stihnu obléci a učesat až před spaním. Jsem daleko víc multifunkční...a snažím se využít každé volné chvilky. Takže třeba ráno si při přípravě kávy pro mě a mého partnera (říkejme mu třeba pan Tau), si zvládnu vyčistit zuby a taky umýt alespoň malou část z neustále se zvětšující hory nádobí.
Jak zvládáte nový job matky vy?

Týden čtvrtý: A tebe taky sním!

Znáte pohádku o Otesánkovi? Jak malý klučík snědl svou rodinu, povoz s koněm i zbytek vesnice? Tak za pět let, až bude ve zprávách, že syn snědl vlastní matku - tak to je u nás doma. Dle všech rad, kojím tak často, jak si můj synek řekne. A on si říká tak často, že za poslední týden přibral 400 gramů. Ty krásný miminkovský oblečky jsme stihli obléci jednou a vyprat. A už jsou mu malé.
A co ještě umí to moje mimino ve třech týdnech?

• umí krásně spát
• usmívá se těsně před tím, než jeho rtíky pohltí moji bradavku a začne lačně sát
• v rámci bezplenkovky začíná hlásit , akorát já ne vždycky stíhám včas zareagovat
• pozná mně i svého tátu
• a hlavně brzo ráno nám vypráví dlouhé příběhy, akorát já jsem vždy tak tuhá, že nestíhám pointu:o)

Jak jste na tom vy? Jak zvládáte šestinedělí? Jak zvládáte nový přírůstek doma? Máte nějaké triky, o které by jste se mnou mohli podělit?

Týden tři: Vychovává a radí celé okolí

Je červenec. Horko k zalknutí. Asfalt bublá horkem a lední medvědi v ZOO už jsou v posledním tažení, prostě přesně ty dny, kdy je horko od osmi od rána do osmi do večera. Jakmile mi malej leží na ruce, lepíme se k sobě a jemu naskakují potničky. Nejlépe mu je, když je zabalený ve stínu jen v klasické bavlněné plíně. Spokojeně si spí ve stínu pergoly. Konečně si v klidu spí, dokonce ty jeho brunátné tváře již jsou jen lehce růžové, už není zpocený a nevrlý. A pak to přijde... rady od starších a zkušených a zasloužilých matek.

Není mu zima? Utírám mu pot z čela a troufnu si oponovat ... ne, není. No, měla bys mu dát apoň body, ponožky a čepičku... Takhle ti nastydne, když tady bude ležet takhle nahatej. Jo, skoro nahatej v 35 stupních pomyslím si. S úctou ke starším polknu veškeré mé jízlivé odpovědi. Když nijak nereaguji, přijde další téma. Standardně se to bude týkat některého z těchto témat:

Spaní ve společné posteli. Zalehneš ho. (Nezbavíš se ho)

To, že ho moc chovám. (Bude rozmazlený)

On nemá dudlík?

Moc často ho kojím, dlouho ho kojím, nechávám ho usnout při kojení.

Měla bych mu dát napít taky čaje nebo vody - mateřské mléko mu nestačí v těchto vedrech.

Měla bych ho dát do kočárku.

To ještě nemůžeš ho dávat na nočník (jo, zkoušíme BKM).

Zatím s úsměvem asertivně odpovídám jak kolovrátek:

Ne, není mu zima. 

Ne, nechovám ho příliš často. 

Kojím ho, dle jeho potřeb. 

Vody přijímá dostatek při kojení. 

Ne, do kočárku ho nedám, máme šátek a je pro nás mnohem pohodlnější. 

Protistrana někdy si osvojí mojí taktiku a jsou i tací, kteří ač slyšeli moji odpověď, tak ji stále nerespektují a vedou si svou. Na ty je nejlepší volit odpovědi tvrdšího kalibru:

Ano, v té posteli ho budu mít maximálně do jeho patnáctých narozenin.

Rozmazlený děti miluji.

Ano, máte pravdu, ale já to tak chci (vyslovuji s důrazem na slovo já).

A jaké výchovné rady nejvíce rozčilují vás?

Týden dva: A co mám jíst?

Tušila jsem, že při kojení budu asi mít jistá dietní omezení, ale nikdo mne nevaroval, že budu mít omezení i technicky-provozního typu. Teda, že hlavně i kdybych věděla co bych měla jíst, nebudu mít kdy. Po jednom dni stráveném o chlebu a sýru a následné nekonečné noci se řvoucím mládětem, jsem si uvědomila, že omezení asi neplatí jen na bílé čerstvé pečivo, ten chleba doma ležel již delší dobu (beztak nevím, kdybych asi chodila pro čerstvé pečivo).Takže rovnou jsem si zakázala i další potraviny, které jsem si našla na internetu, že jíst nemohu:

pečivo a to komplet všechno (a je po nejrychleji připraveném zdroji jídla)
citrusy (to mi nevadí, na ně stejně nemám chuť)
tropické ovoce (bye bye mango!)
rajčata (pozn. příště rodit v zimě, ne v rajčatové sezóně)
luštěniny kromě červené čočky (taky oběť na oltář klidného spánku)
ryby (no, raději to otestuji, než je vynechám úplně)
vejce (ty snad jsou ok, dle mých testů)
ořechy (jím a bez následků)
káva (piji opravdu malou kávu každé ráno, bez ní ten den nedám)
bílkovinu kravského mléka (vypadá, že snad mohu)
čokoláda (bez ní to chvíli dám, ale pak za sebe neručím)

Takže, co jím?
K snídani:
ovesná kaše (rozuměj ovesné vločky zalité horkou vodou), nebo miso polévka
K svačině: dojídám snídani
K obědu: zbytky od večeře, pokud mám hodně času, tak si je i ohřeji
K večeři: co partner uvaří s výjimkou nahoře uvedených, nebo taky nic, když mi s láskou připraví jídlo plné rajčat:o).

A co jíte při kojení vy?

Týden první: z koule dojnicí

Kojím. Přebaluji. Chovám. Kojím. Přebaluji. Chovám. Přebaluji. Spím. Jím. a to v různém pořadí i poměru. Sice už se sehnu a zavážu si boty, vidím vlastní špičky, ale stejně to nejsem já. Z koule se stala něco jako nekonečná cisterna na mléko. Mléko mi asi i leze na mozek. Poprvé v životě propadám depresi, že si nejsem jista tím, co dělám a nejraději bych synka nacpala do nějakých tabulek, abych neudělala něco špatně. Zapínám všemocný zdroj informací internet a ten mne moc neuklidňuje. Rozhodla jsem vypsat otázky, které mi nejčastěji lítají v hlavě:
Ten pupík se takhle hojit má? Nemá ho zanícený?
Nekojím moc, když kojím přes den, co hodinu?
Nespí málo? Nespí moc?
Nemá horečku?
Nečůrá a nekadí moc? Nebo málo?
Mám ty nehty ostříhat?
A není mu zima? Není mu horko?
Co ten pupínek na ruce? Není to vyrážka? Nemá ekzém?
Nedýchá moc rychle?

A kdy mám jako prát, vařit, mýt nádobí, nakoupit nějaké jídlo a ještě uklízet?

Když konečně usnul strávila jsem hodiny na googlu, prošla věrohodné i nevěrohodné zdroje informací a rozhodla se postupovat dle příručky selský rozum, strana 3:
Pupík - trocha krve, či jemný výtok ok, neměl by být "cítit", či hodně zarudlý nebo citlivý na dotek.
Chce jíst? Tak koj.
Kolik do něj nateče, o něco méně by mělo vytéci.
Spí? Buď ráda.
Vypadá spokojeně? Tak neřeš:o).

Ad poslední bod. Zaúkoluj okolí. Když spí, spi i ty!
Když nespí, navaž si ho do šátku, usne hned. Se šátkem máš dvě ruce navíc a prcka na srdci, co víc si přát?

Víte, že v nejprve dítě vidí pouze černobíle a obráceně?

Co Vás děsilo nejvíc v prvních týdnech?